Takže se zase ozývám. Ale opravdu to není s kapitolou k Lucce (u které je prozatím jako u jediné splněn limit). Moc se za to omlouvám, ale v poslední době nevím, co tam napsat.
Tak asi by jsem měla přejít, k tomu, proč tu jsem?? Tak je tu nová rubrika (jak jste si určitě všimli).Zde budu dávat otázky. Jelikož pořád nevím jak sem dávát ankety, bude to vždy formou komentářů.
Jaká, že je první otázka???
Co si myslít o lidech trpících sebepoškoškozováním??
Komentáře
Přehled komentářů
Tak co můžu říct, tak se to docela začalo zlepšovat.
Už tolik nebrečí, s klukem je to lepší, a její o 2 roky mladší ségra se začala zapojovat do chodu domácnosti, takže když se nic hrozného nestane, tak to může být už brzy za ní.
Alespoň v to doufám.
For Beltrix
(Tija, 19. 8. 2008 20:06)
Je hezké, že při ní všichni stojíte. Je normální, že nechce pomoci. Kdo by chtěl přiznat, že svůj úděl, který ji byl dán, nezvládá? No, nevím, ale s takovým člověkem jsem se ještě nesetkala.
Myslím, že Vám všem je určitě strašně vděčná, že tam pro ni jste. A doufám, že Vás nic neodradí od pomoci ji nebo tu jen pro ní být.
Znám
(Beltrix, 19. 8. 2008 18:33)
Tak já znám jednu holku, která začala se sebepoškozováním. Chodí k nám do třídy a když s ní mluvím je na ní vidět, že je na tom hodně blbě. Má 7 sourozenců a jeden z nich je mentálně retardovaný a je na úrovní 3.letého dítětě, je hluchý a neumí mluvit. Její mamka tudíž nemůže pracovat a otce nemá. A vlastně ji svým způsobem chápu, je druhá nejstarší, její sestra je o dva roky starší a kouří, fetuje... a všechno pak svede právě na tu mojí spolužačku, že kouří ...
ALe má spolužačka zastává jako by tu roli velký ségry místo ní. A na 13ti letou holku je tohle fakt moc. Do toho má ještě problémy s klukem a téměř pořád brečí, ale zároveň má pořád tu sílu věnovat se a pomáhat mladším sourozencům, což bych já asi nezvládla.
A tak rpo ni bylo nejspíš sebepoškozování takový útěk od všech těch problémů.
Ví o tom celá třída a nenašel se nikdo kdo by ji za to odsuzoval nebo se posmíval(a to se obvykle posmívaj kvůli každý pitomině-váze, oblečení, brýlím, rovnátkům...) , chtěli jsme jí pomoci, ale to ona nechce. takže jsme tu prostě jen pro ní. A doufáme, že se z toho alespoń trošičku dostane.
For Angela
(Tija, 6. 6. 2008 18:17)Taky doufám, že se z toho dostanu. A to možná, co nejdřív.
No tak já si myslím... :))
(Angela, 5. 6. 2008 19:24)
Nechápu to. Možná proto, že jsem nezažila nic natolik hrozného, abych s tím začala. Možná proto, že mám hrůzu z toho, že bych na svém těle měla jizvy. Jo, a taky mám hrůzu z krve a bolesti. Ne, že by se můj život dal nazvat procházkou v růžové zahradě, ale rozhodně není natolik hrozný, že bych se začala řezat.
A co si myslím o lidech, co to dělaj? Z jedné strany je nechápu. Nechápu, co se jim mohlo stát, že do toho spadli. A z druhé strany je mi jich strašně líto. Příjde mi nespravedlivé, že někteří lidé mají takové problémy, se kterými se nemohou vypořádat a jiní žijou naprosto bezstarostným životem.
A ještě něco.. obdivuju tě. Za to, že to tady dokážeš napsat. Já bych to nedokázala. Nevím teda, co tě k tomu dohnalo, ale strašně moc ti přeju, aby ses z toho dostala :))
=D Nadpis? A proč??? =D
(Agnes Lore-Ley, 31. 5. 2008 9:01)
Promiň, kdybych věděla, žes tím prošla, asi bych volila malinko mírnější slova. Ovšem já vždycky nejdřív mluvím a až pak přemýšlím...
Ovšem můj názor je můj názor, ale to nic nemění na tom, že pořád chci spřátelit. =D
Nechápu, jak sis mohla myslet, že bych zrušila tu nabídku spřátelení? =D
Upřímně, je mi celkem jedno, kým jsi nebo kým jsi byla (stejně jako kamarádím s gayem a přitom jsem heterouš =D...ehm...to byl divný příklad...=D, tak mi nevadí, že trpíš sebepoškozováním...možná by ti i pomohlo, promluvit si s takovým cvokem jako jsem já...=D
no to nic, no...jsem se do toho nějak zamotala...
Prostě spřátelení pořád platí...a ještě tě obdivuju, že se k tomu dokážeš otevřeně přiznat...většina lidí by to nesvedla...
A spíš bych předpokládala, že se nebudeš chtít spřátelit ty se mnou, pro moje kontroverzní názory...=D
Víš, moje kámoška si prošla anorexií...a od té doby, co vím, co si člověk dokáže sám udělat, mám takovéhle názory...=(
For Agnes Lore-Ley
(Tija, 30. 5. 2008 21:33)
Zajímavý názor. I když vlastně ani moc ne. Tohle si myslí většina lidí, bohužel. Kdo nezažil, nepochopí.
Jinak, občas se věci doopravdy nedají řešit jinak. většinou to tito lidé neumí. Neumí řešit své problémi. Nebo v sobě dusí pocity tak dlouho až je to neúnosné. Pak už nejde jít dál.
Trochu mě mrzí, že si tohle myslíš. Ale je to tvůj názor a já ho změnit nemůžu. Jen tě upozorňuji, že já mezi ty ´´dementy´´ taky patřím. Vím, že se stačí říznout jednou a bez silné vůle už se z toho nikdy nedostaneš.
Můžu tě jen požádat. Neodsuzuj lidi, kteří tímto trpí. I ty se jednou můžeš dostat do situace, kdy s tímhle začneš, nebo i tvý přátelé, v budoucnu děti. Tohle žádnou výchovou nezměníš. To určí jen život a pevná vůle. Jen lidé kolem tebe či jiné osoby. POsměch taky dělá své. A ten ničím nezměníš.
=D Nadpis? A proč??? =D
(Agnes Lore-Ley, 30. 5. 2008 20:30)
Já je považuju za úpný dementy. Vhodnější slovo jsem nenašla. Copak se věci nedaj řešit jinak, než trápit SAMA SEBE? Nechápu, jak někdo může do sebe třeba řezat! Vždyť já si nedokážu odepřít ani čokoládu, natož abych si zapíchla nůžky do zápěstí...brrr, fuj, nechutná představa...
A že jim to dodává duševní klid?...tak to fakt nikdy nepochopím...
Snad
(Beltrix, 5. 7. 2009 8:43)