Doufám, že se to bude líbt. :-))) Pls o komenty.

                                            Ples

Další den se seznámila s ostatními spolužáky. Hodně jich bylo milých. Přesto se našli i namyšlení.

„Hmm. Dnes se už učíme.“ Řekla zmučeně Liz.

„Vždyť to je skvělé.“ Vypískla Lily.

„Jo, pro tebe.“ Zoufala.

„Tak jdeme první hodinu máme obranu.“ Popohnala je Lily.

„Obranu? Tak to jdu, ta mě vždy bavila.“ Zaradovala se Liz. Holky se rozesmály.

V podobném duchu proběhlo celé vyučování. Ani Pobertové je neotravovali, ale to se mělo brzy změnit.

„Ahojte.“ Ozvalo se za nimi ve chvíli, kdy procházeli pozemky školy k jezeru, aby se šly učit.

Otočily se a uviděly Jamesem se Siriusem.

„Co chcete?“ Vypálila na Poberty Emili.

„Od tebe nic.“ Řekl ji sladce Sirius.

„Jo, tak to můžem jít, když od nás nic nechcete.“ Vyřešila to Liz.

„Ne. My nic nechceme od Brownové, ale od tebe a Lily něco jo.“ Zastavil ji James.

„Jo, a co chceš.“ Zeptala se Lily jedovatě.

„Nechceš si se mnou někam vyjít, Evansová?“ Optal se ji.

„Ne. Stačí. Můžeš odprejsknout.“ Sykla Lily.

„On jo, ale já ne.“ Ozval se Sirius.

„Jo, a co chceš ty??“ Zeptala se ho Liz.

„No, to samé co James, ale že bys se mnou šla ty.“ Usmál se na ni.

„Promiň, ale táta by tě zabil.“ Podívala se na Siriuse smutně Liz.

„Hej.. To co sis vymyslela o svém otci mě štve. Odpověz normálně.“ Řekl Sirius.

„Ale já to myslím vážně. A navíc, kdybych s tebou chtěla jít, myslíš, že bych si něco takového vymyslela.“ Šeptla Liz.

„Tak dobrá, ale za chvíli budeš litovat, že si se mnou nešla.“ Naštval se Sirius a odkráčel. James se na holky podíval, na jejich tázavé pohledy typu Co se děje?? jen pokrčil rameny a taky odkráčel.

„Co to bylo??“ Zeptala se Emili překvapeně.

„Že by se náš známí Kasanova urazil?“ Sára.

„No to jo.“ Rozesmála se Liz. Holky se  k ní po chvíli přidaly.

Další den šla Liz do knihovny dělat úkoly. Pomalu procházela policemi plných knih a hledala knihu o Bylinkářství, OPČM a lektvarech.

Jakmile je našla co hledala, šla si sednout. Hned po té si začala vypracovávat úkoly. Zjistila, že vlastně vše umí.

„Ahoj. Můžu si přisednout.“ Ozvalo se znenadání. Liz se lekla, hned zvedla zrak a zjistila, že je to jeden z Pobertů.

„Ahoj. Klidně si sedni.“ Usmála se na něho a dál vypracovávala úkoly. Ani si nevšimla, že si sedl vedle ni.

„Děláš úkoly?“ Zeptal se po chvíli.

„Jo. Co jiného taky můžu dělat v knihovně s pergamenem a knihami.“ Řekla mu.

„To je sice pravda, ale kdo ví, třeba chceš ty knihy opsat.“ Hádal.

„No to by se mi nechtělo. My už jsme se někde viděli?“ Optala se ho.

„Jo. Řekla si, že se s námi nemůžeš bavit, jelikož by nás zabil tvůj otec.“ Smál se na ni.

„Aha. Ty patříš k těm dvěma bláznům.“

„No, jestli těmi blázny myslíš Siriuse s Jamesem, tak jo.“

„Myslím. Jinak sice nás představil Black, ale přesto se představím sama. Jsem Liz Boltnová.“

„Je je tady má někdo své jméno rád.“ Rozesmál se „Tak já jsem Remus Lupin.“

„Z čeho děláš úkoly??“ Zeptala se Remuse Liz.

„Lektvary a bylinkářství. Obranu už mám hotovou. A ty??“

„Ze všeho z čeho máme úkoly, ještě se mi je nechtělo dělat.“ Prozradila.

„Hmm. Jde ti úkol z lektvarů? Já ho totiž vůbec nechápu.“

„Jo vždyť je to lehké.“

„No mě to tak teda nepřipadá.“

„No jo no. Tak tady musíš zjistit…..“ A takhle mluvili dál. Liz mu vysvětlovala lektvary a po té si jen tak povídali do zavření knihovny.

„Tak ahoj.“ Rozloučili se ve společenské místnosti a šli oba spát.

Tak proběhlo několik týdnů. Ani za tu dobu jim James se Siriusem nedali pokoj. Z Liz a Rema se stali přátelé. Blížili se Vánoce.

Jednoho dne se Brumbál u večeře postavil. A poklepáním na svůj pohár na sebe strhl pozornost. Jakmile vyděl, že ho vnímají všichni, začal řečnit

„Blíží se vánoce a s profesorským sborem jsme se dohodli, že se bude konat vánoční ples. Bude 19.12. od sedmi do půlnoci. Zúčastnit se smí žáci od čtvrtého ročníku a víš. Doufám, že přijdete všichni. Dobrou chuť.“ Dořekl a sedl si.

Všichni si hned začali povídat o tom plese. Dívky hádaly kdo je tam pozve.

„Tak co si o tom myslíte?“ Zeptala se nadšeně Emili.

„Že tam nepůjdu.“ Hádala Liz.

„A proč??“ Nechápala Sára.

„Protože tu skoro nikoho neznám a kdo by mě asi pozval. Svatej Václav??“ Vysvětlila Liz.

„Kdo že to???“

„To je jedno. Je to jen jeden svatej z českých dějin.“ Prozradila Liz.

„Ale přesto co, když tě někdo pozve?“ Vyptávala se dál Sára.

„Tak s ním stejnak nepůjdu. Nemám takové plesy ráda.“ Rozhodla se Liz a co nejrychleji odešla, aby se vyhla dalšího výslechu.

Od té doby se ji holky snažily přesvědčit, aby tam šla.

Dalšího dne večer šla Liz do knihovny. Tam potkala Rema.

„Ahoj. Jak se máš?“ Zeptal se ji jakmile si ji všiml.

„Ahoj. Mám se dobře a ty?“

„Já taky.“

„Jo, Liz chtěl bych se tě na něco zeptat.“

„Tak se ptej.“ Pobídla ho.

„Nechceš se mnou jít na ten les?“ Dostal ze sebe.

„Co? Já myslela, že plesy nesnášíš.“ Podivila se.

„No to jo. Tak půjdeš se mnou?“ Naléhal na ni.

„Tak dobrá.“ Usmála se.

„To je bezva. Přišla si dělat úkoly?“ Zaradoval se.

„No jasně. Co jiného? Chápeš všechny úkoly.“

„Tentokrát překvapivě jo.“

„To je dobře. Máš je hotové?“

„Ne přišel jsem před chvílí. Jdeš je dělat. Už jsem našel všechny knihy“ Prozradil Rem.

I teď si povídali až do zavření knihovny (je to jejich zvyk). Po té šli spát.

Ráno se Liz probudila jako první z holek a tak je šla hned vzbudit.

„Vstávat. Je ráno.“ Zakřičela na celý pokoj.

„Hej co děláš??“ Zamrmlala rozespale Lily  a hodila po ní polštář.

„No vstávejte. Za chvíli začíná škola.“

„Cože???“ Vykřikly všechny naráz a okamžitě začaly vstávat. Liz se jen rozesmála.

„Čemu se směješ?“ Zeptala se ji rychle Emili.

„No, kdyby jste se podívaly na hodiny, zjistily by jste, že je teprve půl sedmé a je sobota, takže se neučíme.“ Vysvětlila Liz.

„Co?? Ty seš hnusná. Za tohle zaplatíš.“ Sykla Sára.

„Jo, za to tě donutíme jít na ten ples.“ Usmála se zákeřně Lily.

„Jen to ne.“ Hrála na holky hysterii.

„Ale jo.“ Přitakala Emili.

„Tak dobrá. Stejnak jsem se rozhodla tam jít.“ Pokrčila rameny Liz.

„Co že tak rychlá změna?“ Byla překvapená Lily.

„Nooo, řekněme, že mě někdo pozval.“ Uculovala se Liz.

„A náhodou si neříkala, že každého, kdo tě pozve odmítneš.A kdo tě vůbec pozval?“

„To říkala, ale bylo by neslušné odmítnout. Kdo mě pozval se dozvíte na plese. Tak už se převlečte. Já na vás počkám dole.“  A odešla.

Ve společenské místnosti byli k její smůle James a Sirius. Liz potichu zaklela a dělala, že si jich nevšimla.

„Ahoj, Boltnová. Nechceš se mnou jít na ten ples?“ Zeptal se ji Sirius. Liz už nemohla dělat, že si jich nevšimla, proto se otočila na ně.

„Ne, Blacku.“ Řekla klidně.

„Proč ne? Se mnou by chtěla jít každá. Tak se mnou pojď ty.“ Nedal pokoj Sirius.

„Nechci s tebou jít, protože si otravný. A to, že by s tebou chtěla jít každá, mě nezajímá. Já nejsem stejná jako ony. Takže odprejskni.“

„Ale no tak pojď se mnou. Bude legrace.“ Přemlouval ji dál.

„Tys to asi nepochopil, Blacku. Než s tebou, bych šla s ropuchou.“ S tím odešla ze společenské místnosti. Sirius stál jak opařený.

„Za to zaplatí.“ Slyšela ještě Liz Siriuse.

Bylo 18.12 a šlo se naposledy před vánocemi do Prasinek.

„Holky, co budete kupovat za dárky?“ Zeptala se Emili.

„Já žádné. Už je mám nakoupené.“ Odpověděla Liz.

„Kdys je koupila?  Prasinkách jsme ještě nebyli.“ Nechápala Sára.

„Nakoupila jsem je ještě předtím, než jsem šla do školy. A vaše dárky koupili rodiče, když jsem je o to požádala.“ Vysvětlila Liz.

„Hmm. Tak nic. A bude si některá kupovat šaty nebo je všechny máte?“ Ptala se Sára.

„Já si je musím koupit.“

„Já taky.“

„Tak to jsme tři. Co ty Liz?“

„Já mám šaty. Nejdete už na snídani?“

„Jo.“ Řekly nadšeně a odešly na snídani.

Ve Velké síni si sedly a začaly jíst.

„Pošta.“ Zvolal nějaký kluk z Havraspáru.

V tu chvíli před Liz přiletěla nádherná bílá sova.

„Jé, máš první dopis za celou dobu, co tu jsi.“ Dělala si z ní legraci Sára.

„Od koho to je?“ Zajímal se Sirius, který právě i s ostatními Poberty přišel a jak naschvál si sedl vedle nich.

„To tě nemusí zajímat, Blacku. A navíc, kdyby sis všil ještě sem to neotevřela.“

Sirius se naštvaně zvedl a odkráčel pryč.

Liz konečně otevřela dopis.

Milá Liz,

Jak se máš a jak to jde ve škole? Doufám, že dobře. Jaké máte počasí? U nás neustále prší. Slyšela jsem, že budete mít ples. Jak se na něj těšíš? Já vždy plesy milovala, ale Henry je nesnáší a navíc u nás žádné nejsou. Tak se mě dobře a odepiš.

S pozdravem Elion a Henry.

Liz se jen usmála a dopis schovala s tím, že odepíše večer. Jelikož už byly  najezené, tak odešli do Prasinek.

Den před plesem se Liz a Rem domluvili kde se sejdou a kdy. Sirius se ji už nesnažil pozvat. Vlastně na ní ani nemluvil. Liz měla tušení, že něco chystá.

V den plesu se všichni chystali. Holky se začaly líčit a převlékat už od rána. Kluci s toho, ale měli pohodu. Převlíkat se začali až hodinu před plesem.

„Holky, jak se mám nalíčit?“ „Vypadám hezky?“ A podobné hlášky šly slyšet po celém hradě.

Večer ve tři čtvrtě na sedm sešla Liz, Lily, Emili a Sára k Velké síni.

Tam na ně čekali už chlapci, se kterými měli jít. Každá zamířila jinam. Liz šla k Removi. S ním tam taky byli Sirius, James a Peter.  Sirius ji hypnotizoval pohledem. Když

Vyděl, že Liz zamířila k nim upozornil na to kluky. Rem hned zamířil k ní.

„Vypadáš nádherně.“ Řekl.

„Dík.Jdeme dovnitř?“ Vyzvala ho Liz.

„Klidně. Pojď.“ S tím oba vešli dovnitř. Sirius na ně zíral (Že by se zamiloval).

Ve vnitř vše vypadalo nádherně. Míst dlouhých kolejových stolů tam byli stoly pro osm lidí. Byla tam už spousta studentů.

Liz s Remem zamířila k jednomu prázdnému stolu. Tam si sedli.

„Jak se ti tu líbí?“ Zeptal se jí Rem.

„Moc. Asi změním názor na plesy.“ Usmála se na něho.

Liz si všimla, že k nim míří Sirius s nějakou holkou, James s Sabinou Larkinovou a Peter.

„Ahojte.“ Pozdravili příchozí. Sirius se na Rema díval jak na vraha.

„Vy dva jste šli spolu?“ Ptal se překvapený James.

„To ti došlo brzy.“ Odpověděla Liz

V tu chvíli se rozehrála hudba.

„Jdeš tancovat?“ Optal se Liz Rem.

„Jasně.“ A šli tancovat. Tancovali skoro celý ples. Celou dobu si povídali. Půl dvanácté se ji Rem zeptal.

„Nepůjdeš ven?“

„Jo.“ Usmála se.

Vyšli ven. Tam padal sníh. Bylo to tam krásně osvětlené. Liz s Remem se procházeli. Nakonec si sedli na jednu z laviček, co tam byla.

I teď si povídali. Rem ji vzal za ruku. Liz se na něho otočila. Dívali se do očí toho druhého. Pomalu se k sobě začali přibližovat a ………

Che snad mě neukamenujete. :-)))

                     Pokračování příště

Holky na plese: 

Lyli (přimyslete si tvář):

                                                                                                                                     Emili:

                                                                                                                            Sára:

 Liz: